Dýně je název používaný pro několik druhů rodu Cucurbita, ne vždy jednu stejnou rostlinu. Historie jeho pěstování sahá až do starověkých komunit v Americe. Do Evropy se dostal spolu s dalšími rostlinami Nového světa. Obrovskou rozmanitost dýní dokládají odrůdy určené na dužinu, semínka, dekorace, ale i oblíbené cukety patřící k druhu Cucurbita pepo.
Buničina, semena a olej
Dýně lze použít na dužinu, semena nebo olej a tyto materiály nemají identický profil. Semena poskytují tukovou frakci a další sloučeniny, zatímco dužina je další potravinářskou surovinou. V popisu přílohy by mělo být upřesněno slovo dýně s názvem druhu a části. Celý soubor vlastností polévky nebo dužiny by neměl být připisován extraktu ze semen, i když jsou všechny produkty spojeny se stejnou rostlinou.
Význam a použití
Ve výživě a recepturách hrají důležitou roli semena, ze kterých se také získává olej. Dužina, olej a extrakt ze semen mají různé vlastnosti a neměly by být ztotožňovány. Semena obsahují mimo jiné tuky, bílkoviny a charakteristické rostlinné sloučeniny. Při čtení složení se vyplatí zkontrolovat druh a část rostliny. Výraz „dýně“ je dobrým výchozím bodem, ale jen detaily nám napoví, jaká surovina je v daném receptu obsažena.
V praxi
Běžné názvy dýně a tykev se používají pro různé druhy a odrůdy. Obraz velkého oranžového plodu proto není dostatečnou identifikací suroviny. Semena, dužina a olej získané ze semen jsou samostatné materiály s různými účely. Extrakce může také změnit profil přísad ve srovnání s celými semeny. Pokud recept deklaruje fytosteroly nebo jinou skupinu sloučenin, musíte zkontrolovat jejich oddělená množství. Hmotnost extraktu není automaticky hmotností každé složky, kterou obsahuje. Při porovnávání produktů se vyplatí číst druh, použitou část a formu materiálu, místo abyste se všemi produkty z dýně zacházeli jako s identickou nutriční surovinou.